Ve jménu naděje

Naděje je světlo na konci tunelu, je to boží jiskra, která nám znovu a zas ukazuje směr v našich životech, když se nám zhroutí domeček z karet, postavený na základě našich iluzí a očekávání.

Naděje nám připomíná, že vše v tomto světě má vyšší smysl, pro který stojí za to sebrat odvahu a stále a znovu vstupovat do života a nenechat své srdce ztvrdnout díky ranám osudu.

Naděje nám připomíná, že vše je naše volba.

Naděje je tažnou silou, pokud je pro nás pokora v božím řádu našim denním chlebem.

Existuje však i falešná naděje vystavěná na iluzích ega, na našem lpění a neochotě otočit směr, když jsme uvízli v pocitu vlastní důležitosti. Tato naděje může mít naopak destruktivní charakter.
Život nám dává znamení, ale my se držíme zuby nehty své naděje, že vše bude podle nás, abychom se nemuseli vzdát toho, v čem mylně spatřujeme zdroj naší síly.

Netlač řeku, říká jedno moudré přísloví.

Pro mě naděje znamená důvěru v boží řád, kdy po každé překonané bouři vítr rozfouká mraky a mocné Slunce opět zaplaví a prohřeje naše životy blahodárným teplem.

Krásný čas všem