
Pro lidskou mysl je dost ohrožující a nepředstavitelné vzdát se pocitu moci a kontroly nad životem. Ta kontrola nad životem spočívá v tom, že člověk má pocit, že má vlastní já. A toto já může ovládat události v životě, může mít vliv na rozhodování a dokonce může ovládat myšlenky a pocity, které se prožívají.
Když si uvědomíme vědomí v přítomném okamžiku, zavnímáme prostor, ve kterém se objevují všechny myšlenky, tak je možné pozorovat, že ty myšlenky se samovolně objevují v tom prostoru a zase mizí. Přichází jedna myšlenka, pak přijde třeba vjem nějakého pocitu, pak se tělo třeba zvedne, pak přijde další myšlenka.
A protože člověk běžně nevnímá ten prostor, ze kterého ty myšlenky vycházejí, ale je plně soustředěný na obsah těchto myšlenek, tak tam dochází ke ztotožnění. K tomu, že člověk si myslí, že je pocitem, myšlenkou, nějakým individuálním já, které dokonce tyto myšlenky řídí a ovládá.
Ovšem když se zase zasoustředíte na to vnímání samotné, tak mezi jednotlivými myšlenkami neexistuje žádné pevné a stálé já, které může tyto myšlenky vyrábět, kontrolovat nebo je měnit. Proud myšlení je naprosto samovolný proces, který se děje úplně spontánně. Věci v životě, které má mysl jasně zaklasifikované, různě uspořádané a vnímá tam různé souvislosti, mohou být také nahodilé.
Není to tak, že každý systém, jak si ho mysl vymyslí, vychází z nějaké skutečné podstaty, ale spíš to přesvědčení o tom, že ten systém takto funguje – že když se stane A, tak bude následovat B – tak pokud je s tím mysl hluboce ztotožněná, tak potom to vnímá jako tu realitu. Žijeme ve světě myšlenek, ve světě projekcí a opravdu tady není žádné skutečné pevné já, které tyto myšlenky může ovládnout, změnit anebo přizpůsobit k nějaké osobní vůli člověka.
Pokud vnímáte, že nastal čas podívat se na vaše konkrétní témata a uvidět, co je pod nimi, jsem tu pro vás. V plné přítomnosti můžeme společně rozkrýt to, co čeká na své uvolnění.