
Někdy je potřeba mnoha cest a mnoha rolí, abychom zjistili, že to, co hledáme, tu celou dobu bylo. Tato báseň je o zastavení se v proudu času, o propuštění tíhy, kterou už nemusíme nosit, a o návratu k samotné podstatě bytí.
Šel životem příběh, co se nikdy nestal.
Však pro jedno bytí
to byla dlouhá cesta
klikatá jak řeka, hledající moře,
zbloudilá duše, co přirostla k hoře
a samu sebe zatím dobře nepoznala.
Světem se toulala a protloukala, ulicemi klopýtala
a mezi stromy pod hvězdami unavená usínala.
Kolikrát tak spala bez pocitu domova,
srdce prázdné, nohy jako z olova…
Nebe ji něžně přikrývalo peřinou zlatem vyšívanou,
pokrytou vzácnou perletí.
S příslibem na rtu usínala, že jednou vše, co prožívala,
odejít nechá do jiného světa,
než zase domů odletí.
Zatímco snila, tak se dozvídala, jak bohatství se rodí z mála,
že nezáleží na počasí, na věku, na tom, jaké máš vlasy,
že tajemství úspěchu je ukotvené, na devět zámků uzamčené,
jen v samotném člověku.
Že není tak důležité, kolik člověk má, v jaké posteli usíná, ani jakého Boha vzývá.
Síla okamžiku, neohraničená, a přesto tak jistá, pevná a neměnná,
ta je vždy a v každé formě neustále přítomná
v lidech a jejich životech, v ulicích, zahradách, na squatech,
v tajných snech, jeskyních i temných sklepeních.
Víra Tvá v Tebe samého a pokora člověka každého
svojí milostí se Ti odmění.
A Tvoje žití se s každým dnem
o krok směrem k dobru promění
a úžas nad tím, co vše je možné.
Vše je povoleno,
záleží jen na tom, co pro Tebe to znamená.
Každá myšlenka je omezená a věta konečná.
Brzy zrána pak vysvitlo slunce a svými paprsky roztáhlo mraky.
To, co uviděla, Ji zasáhlo navždy, a Jeho taky.
„Už nikdy nebude stejná“, přilétla poslední myšlenka.
Poslední soud i odvěký pocit, že není Nikdo, kdo by měl nadále
všechnu tu tíhu po světě nosit.
Že nikdy nebyla tou, která trpěla, ani hrou na život a na smrt, kterou hrála.
Byl to jen okamžik malé scény a role, kterou si v těle odžívala.
Zažehla se jiskra a v ní se zrodil prostor,
kde vše je jedním v nekonečném vědomí.
Kde končí slova, hranice i rozpor.
Zůstává jen bytí, bytí beze jména,
bytí bez snění…
Pokud cítíte, že ve vašem vlastním příběhu nastal čas pro uvolnění rolí, které už dosloužily, můžeme se do tohoto prostoru podívat společně na individuální konzultaci.