Důvěra jako finta mysli: Proč stav naplnění žádnou důvěru nepotřebuje?

Často dostávám otázku: „Jak mám začít důvěřovat? Jak se to mám naučit, když pořád cítím nejistotu a strach o budoucnost?“ Právě v této otázce se skrývá jedna z největších fint naší mysli.

Past polarit a strategií

Mysl funguje v polaritách a extrémech. Když se ocitne v pólu nedůvěry, snaží se z něj vyváznout a přesunout pozornost na druhý konec – na ten pozitivní.
Říkáme si: „Tak, teď se budu soustředit na pozitivní výsledek, nastavím si to v hlavě a budu mít naplněný život.“

Jenže to je jen strategie. Pokud se snažíte „udělat z mínusu plus“, stále v pozadí stojí záměr: „Nechci cítit strach, nechci cítit vinu nebo méněcennost, a tak si jdu zajistit lepší budoucnost.“ Dokud ale vaše snaha vychází z bodu odporu k tomu, co je, nemůžete se skutečně uvolnit.

V přítomnosti není co štelovat

Skutečný stav naplnění, kdy cítíte lásku, klid a plnou přítomnost, je odprostěný od strachu. A v takovém stavu žádnou důvěru nepotřebujete. Nepotřebujete se štelovat do pozitivních afirmací ani upínat k něčemu pozornost. Je to stav, který se dostaví sám od sebe, když zmizí mysl, která neustále všechno hodnotí.

V plné přítomnosti nemáte obavy o budoucnost. I když tam nějaká myšlenka přece jen „přicvrliká“, vidíte ji jen jako myšlenku, která může volně projít, a váš prožitek to nenaruší.

Pozor na domeček z karet

Někdy se nám díky seberozvoji a výkonu daří věci manifestovat. Zažíváme euforii a máme pocit, že jsme tomu konečně přišli na kloub. Ale toto „plusové“ období nikdy netrvá věčně.

Často pak přijde situace, kdy se všechno zboří jako domeček z karet. Děje se to proto, aby člověk nezůstal v žádném extrému – ani v pýše („já jsem to dokázal“), ani v méněcennosti oběti. Obojí je jen hra polarity.

Život bez nálepek

Rozdíl mezi dočasnou euforií a skutečným naplněním je v tom, že v přítomnosti není žádný „příběh“. Prostě vám je dobře bez důvodu. Není tam nikdo, kdo by si přivlastňoval chválu, ale ani nikdo, kdo by se bál, že až se situace zhorší, bude to „blbě“.

Když je životní situace náročná, prostě se to děje. Když někdo blízký odejde, přijde smutek a je to v pořádku. Problém vzniká až tehdy, když věci nálepkujeme jako něco, co by tu nemělo být.

Prohlédnutí iluze

Veškeré trápení je jen dočasná iluze mysli, která je připoutaná k tělu a hmotě. Se smrtí se tato iluze stejně u všech rozpustí. Lidé, kteří žijí ve stavu vysvobození, proto s ostatními ne-spolu-trpí, ale cítí k nim hluboký soucit. Vidí totiž, že pod tím vším nánosem je stále naše přirozenost – bytí v lásce a klidu.

Právě k rozpoznání této iluze a k návratu do vnitřního klidu vede cesta skrze úplné odevzdání. Pokud vás toto téma volá, připravila jsem pro vás webinář BOD NULA, který je zaměřený právě na hluboké puštění kontroly a návrat ke zdroji.

Tahle přirozenost tady vždy byla a bude, a právě proto si sem přišla zažít tuto lidskou zkušenost.

❤️