Hra na tvůrce je tady, ale je to hra

Jak by mohl konstrukt JÁ, tedy osobnost, oddělená od celku, o něčem rozhodovat a mít svobodnou vůli, zcela nezávislou na celku?

To pouze mysl, ve své iluzi oddělenosti vymýšlí konstrukty, že malé JÁ je nejdůležitějším středobodem vesmíru a ONO rozhoduje a určuje směr tvorby a ovlivňuje realitu.
Aby ego přežilo, potřebuje neustále vytvářet iluzi vlastní nadřazenosti vůči celku a potvrzovat svoji důležitost.
Proto staví konstrukty, které neustále vyživují jeho pocity výjimečnosti a utvrzují člověka v pocitu oddělenosti.

Člověk se tak ztotožňuje s myšlenkami o vlastní speciálnosti, výjimečnosti, zásluhách a darech, o své užitečnosti, vyšším poslání v případě, že se mu daří, anebo naopak o svém selhání, méněcennosti a vlastní neschopnosti v případě, že život neplní přání malého já.

Ego neunese pocit, že je konstruktem, proto vymýšlí scénáře, že ono řídí realitu, ono tvoří svůj individuální vlastní svět a že ono má moc ovlivňovat vše, co se v tomto světě děje.

Ego má jedinou moc, a to, vytvářet pokřivené vnímání skutečnosti, a s ním spojený pocit iluzorní moci nad celkem, tedy nad životem.

Z toho samozřejmě vychází veškerá frustrace, zklamání a utrpení, které lidé zažívají, když se jim neplní jejich sny a očekávání.

Čím více chce člověk ohýbat realitu ve svůj vlastní prospěch, tím více utrpení v životě prožívá.

A v nekonečném prostoru svobody je zde možnost zahrát si tuto hru, na pocit vlastní důležitosti malého JÁ, které je středem vesmíru a ovládá jeho dění.

Je to krásný pocit, když JÁ pomáhá lidem a planetě k uzdravení.
Je to krásná iluze.
A i to je v pořádku, je to hra a je úžasné být její součástí.

Po probuzení z omamného snu o velkém hrdinovi, však také někdy může přijít rozčarování a později i úžas nad tím, jak dokonale život v každém okamžiku vede každý pohyb, myšlenku i projev, jak dokonalé načasování a synchronicita určuje to, kým si myslíme, že jsme, koho na své cestě potkáme i jak tento příběh bude vnímat naše malé já.

Po rozplynutí touhy po moci něčeho dosahovat, cokoliv ovládat, vlastnit, manipulovat a řídit, zůstává svobodný prostor přijetí, klidu a úžasu nad tím, co všechno je možné.

Rozpoznání, že je zde celek a ten celek je jedna velká symfonie v dokonalém sladění božského načasování.

Není nikdo, kdo by nebyl tímto celkem.

Oddělený pocit já nemá vůbec nic ve svých rukou, ono je snem, myšlenkou, dočasnou iluzí a zábavným průvodcem na pomyslné pouti boha ke svému návratu k božství v lidském těle.