Já nejsem příběh, který se stal, ale život, který se děje

Když má člověk někdy pocit, že mu život neustále hází klacky pod nohy, je to zpravidla z důvodu, že pocit já je oddělený od života.
Může být pod vlivem nějakého programu nedostatku, lpění nebo pýchy a tento program se odžívá, než se začne transformovat.
A transformace někdy bolí.
Mysl se vzpouzí, protože nedostává to, co očekává a tělo tlačí, bolí, protestuje, protože bolest volá po pozornosti.
Bolest očišťuje, vtahuje pozornost do těla a vede mysl do přítomnosti.
Mysl ale v přítomnosti nemůže přežít, ona potřebuje příběhy o hrdinských bitvách, o vítězích a poražených.
Potřebuje se vymezovat, aby přežila.

A protože život se neděje podle přání mysli, ale jde si svou cestou, tak se mysl bouří, protestuje, chce něco dělat, ale nemůže, nemá co.
A tak dlouho a opakovaně bojuje sama se sebou, dokud se neunaví.
A když to nakonec vzdá, člověk zjistí, že život se děje i bez účasti hrdiny, který si za všechny zásluhy potřebuje poplácat po ramenou.
Nechat život ať si plyne svojí cestou je mnohdy pro ego náročné, ale zároveň velmi osvobozující.

Protože když mysl přestane bojovat s přítomným okamžikem, tak člověk má najednou o mnoho více energie než kdy dřív, život, který nikdo nepotřebuje kontrolovat, splývá s já a v tom je ohromná pestrost, štěstí a klid.

A mysl si klidně může žvatlat dál tu svoji naučenou písničku, ale už není nikdo, kdo by jí skočil na špek.
A také není pravda, že když se ego vzdá, tak člověk zůstane letargický, nehybný nebo pasivní.
Je to právě přesně naopak, v člověku ožívá tvořivá síla lásky, která přináší hojnost a naplnění ve všech možných podobách. A zejména v těch, které mysl nikdy neočekávala, ani by si nepomyslela, že tohle je TA Hojnost.

A tato láska se již nemusí projevovat jako nucený úsměv, hladivý souhlas a podbízející se sladkost projevu.
Láska bývá i přísná, nekompromisní a reprezentuje autenticky vyslovenou pravdu.

Už není potřeba stavět si ochranné barikády, schovávat se za shovívavou maskou, utlačovat svůj projev a umenšovat svoji sílu.

Láska je někdy jako bouře, která smete vše, co neslouží celku.
Rozdělí to, co má být rozděleno a spojí, co má být spojeno.
Hra forem v nekonečném prostoru života.

Krásný den všem ❤️