V dřívějších letech byla naše společnost ovlivněná nesvobodnými systémy, rolemi a programy, které více nebo méně předurčovaly náš budoucí osud.
Ženy závislé na mužích a jejich příjmech, stát závislý na diktatuře jiných států…
Proto, když přišla myšlenka podle amerického „new age“ vzoru, že si můžeme diktovat prakticky celou realitu nebo doslova přes noc vyčarovat milion dolarů, nový dům, manžela nebo cokoliv, po čem naše ego prahne.
Tak přišel velký manifestační boom.
Lidé techniky manifestace infiltrovali do osobního rozvoje a někdy dokonce (např. tzv. kvantování a pod.) je považovali za dostačující směr pro celkový rozvoj osobnosti.
Někteří lidé, kteří se stali na těchto technikách závislí, však dříve či později začali působit poněkud podivně, protože peníze ani hmota vás nikdy skutečně vnitřně nenaplní.
Nakvantovat si vlastní realitu zkoušelo tisíce lidí, a komu se to doslova podařilo nebo dlouhodobě se mu daří, jsou víceméně výjimky. Jsou to lidé, kteří mají buď rozvinutou schopnost manifestace ve hmotě určenou svým nastavením, temperamentem a původem nebo jsou to lidé, kteří tuto metodu pochopili dostatečně objektivně a nikdy se úplně nestali jejími otroky.
Kdyby totiž tato metoda fungovala tak, jak je prezentována, tak by z nás všech už dávno byli milionáři.
Po tomto velikém boomu nejrůznějších technik manifestačních přišlo pár lidí s myšlenkou, která není ničím novým, je vlastně konceptem mnoha duchovních a náboženských směrů, a sice, že vše je hotové, vše je dáno a člověk nemá žádnou svobodnou vůli v tomto směru cokoliv ovlivňovat.
Mnoha lidem se tak ulevilo, protože po bezbřehé námaze, úsilí a obrovském tlaku na sebe, na svůj ideální život, mohli konečně přestat vydávat energii, která se v tomto směru nijak nezúročila.
Měla jsem pár klientů, kteří zcela propadli tomuto paradigmatu a po pár letech zjistili, že je to pro jejich život stejně tak nesvobodné, protože je to zcela zbavuje motivace k životu, k vývoji, někdy dokonce vede ke stagnaci a rezignaci.
Chtěla bych napsat čistě svůj osobní úhel pohledu, bez jakékoliv potřeby někoho přesvědčovat, že oba tyto úhly pohledu jsou zcela v pořádku a zcela užitečné pro lidi, kteří si je zvolí jako svoji životní filozofii.
Moje zkušenost je taková, že obě tyto filozofie jsou pouhými zástupci, představiteli mužského a ženského principu na Zemi.
Mužský princip je aktivní, komunikující ven, je dynamický, akční, dosáhne toho, co si určí jako svůj cíl.
To je první příklad, ego, které manifestuje své cíle tím, že se na ně aktivně zaměřuje.
Ženský princip je principem odevzdání, přenechání vše na boží vůli, která tímto principem proniká a tvoří skrze ni.
Tam opravdu není nic, co by bylo k vykonání, vše se děje a vše je v pořádku tak, jak je.
Pro mě osobně se život pohybuje neustále mezi těmito dvěma principy.
Někdy jsme akční a dopřejeme si to, co chceme, jindy necháme na vyšších silách, ať se děje vůle boží.
Pro mě osobně, je důležité zachovávat ve svém životě rovnováhu a směřovat k lásce.
Láska je princip, který spojuje všechny koncepty, zahlazuje mezery mezi nimi a nabádá ke tvoření a harmonické spolupráci.
Za mě je úplně v pořádku, nepřiklánět se k žádnému názoru, nebo naopak, mít názor zcela vyhraněný.
Protože život se děje i navzdory tomu, co si o něm myslíme.
Život se nás neptá na nic, on prostě existuje bez ohledu na naše názory, myšlenky nebo přesvědčení.
A vše, co mu vkládáme do úst, jsou jen letmé útržky, popisy reality 3-rozměrnou myslí, která není schopná uchopit komplexnost, sílu a velikost, která nás mnohonásobně přesahuje.
Baví mě vnímat mnoho vrstev, ze kterých se dá pozorovat.
Baví mě tyto vrstvy prokládat novými zkušenostmi a vnímat stále nové úrovně, které jsou čím dál méně uchopitelné a prostě jenom jsou.
Je fajn se moct navzájem inspirovat.
Krásný den všem 💗
〰〰〰
Pokud podobná témata řešíte, můžeme se společně na ně podívat na osobní konzultaci či worskhopu.