Narcis a empat

Viděla jsem teď opět pár článků na toto věčné téma.
Jen bych chtěla opět zviditelnit to, co je stále skryté a na co se až tak moc nehledí.

Z mého osobního příběhu.

Takový vztah jsem zažila dvakrát.
Pokaždé jsem skončila jako vyčerpaná oběť fyzického i psychického násilí s pocitem, že jsem se probudila z noční můry. Poté, co jsem si nastavila hranice, jsem byla označená za psychopatickou osobnost a druhá strana se cítila jako oběť.

Potřebovala jsem si lekci pro jistotu zopakovat proto, že jsem si napoprvé neuvědomila, kde bylo narcistické chování mého partnera totožné s mým postojem v sobě.

Tento postoj jsem neobjevila pouze u sebe, ale téměř u každé ženy, která s podobným tématem přišla na konzultaci.

Je zde takový mýtus, že narcis je viník a empat jeho oběť. Ale ta empatická, citlivá, vydávající se žena někde v koutku duše skrývá stejný narcistní postoj, jako její partner. Je totiž nevědomky v povýšené pozici vůči němu, to ona trpí, bere na sebe jeho stín, obětuje se, dělá to, co on chce, je zkrátka dokonalým vzorem všech ctností.

Zatímco její animus (nevědomá mužská část v ženě) zaujímá nevraživý postoj vůči partnerovi, soutěží, bojuje, moralizuje, vychovává a snižuje jeho hodnotu.
Ve skutečnosti nežijeme se svým partnerem, ale pouze sami se sebou, s myšlenkami, se svými pocity, představami, očekáváním a se svými vlastními postoji.
Žena tedy ve vztahu reaguje na vlastní nevědomí, řízena programy z dětství, snem, který se zhmotnil do jejího těla.

A když se díky boji vyčerpá, obviní muže za to, co si od něj celou dobu nechala líbit. Není to jen o hranicích a postoji „přežila jsem to a příště se nedám“, je to i o tom, kde já manipuluji skrze své nastavení a kde si myslím, že jsem lepší než můj partner?

Teprve po tomto uvědomění mi do života začali chodit zdraví a pohodoví muži.

Nikdo nenese větší nebo menší podíl viny.

Nikdo není viníkem, ale ani hrdinou.

V dynamice vztahu se projevuje trauma, které s sebou nese obranné mechanismy.
Postoj pýchy slouží ke kompenzaci pocitů méněcennosti.
A to jak na jedné, tak na druhé straně.

Nevědomé programy jsou součástí buněčné paměti těla a my jsme jen nastavení tak, abychom se probouzeli skrze tyto programy k vědomí dokonalé celistvosti, lásky a svobody.

Každá mince má dvě strany.

Utrpení spočívá v tom, že se člověk příliš vžije do své role a není si vědom projekcí, které vytváří mysl.

Dokud tuto iluzi neprohlédne, budou mu stále do života chodit bytosti, se kterými nechce mít nic společného, protože doposud nerozpoznal, že všude si s sebou nosí svůj vlastní stín.

Pokud byste chtěli toto téma rozebrat osobně, můžeme si spolu domluvit individuální konzultaci.