Nedávno jsem na internetu zahlédla název kurzu „Jak hacknout chlapa“, což mě opravdu zaujalo, zejména tím, že otevřeně přiznává záměr objektivizace cítící lidské bytosti.
Vyjádřila jsem se do komentáře a paní mi napsala, že jsem to jen špatně pochopila, že jde ve skutečnosti o „práci na sobě“, ale přesto to ve mně zanechalo zvláštní pocit.
S radami, jak zmanipulovat realitu ve vztahu k opačnému pohlaví, jak se chovat, abychom zaujaly, co dělat, abychom si někoho omotaly, abychom vztah udržely, se nejen v poslední době roztrhl pytel.
Tak si dovoluji napsat i svůj náhled a možná přihodit i jiný úhel pohledu.
Ale vnímám z toho, že většina těchto strategií mají jedno společné.
Utvrzují nás v tom, že abychom dosáhly toho, co chceme, potřebujeme manipulovat samy se sebou a také s muži, kteří se v tu chvíli stávají objekty našeho zájmu.
Záměrem tedy není primárně náš osobní růst, ale uspokojení touhy po dosažení cíle, který jednoduše brnká na naše nejprimitivnější pudy.
Vždyť kdo by nechtěl být atraktivní pro opačné pohlaví a najít uspokojivý partnerský vztah?
Ano, každý ať si jedná, jak potřebuje.
Jen upozorňuji na to, že pokud je našim cílem získat naplnění a uspokojení z venku i za cenu toho, že budeme využívat strategie a hrát hry, tak rozhodně dříve nebo později narazíme na problém.
A tím problémem je náš záměr, který má za úkol zakrýt nebo potlačit nějakou vnitřní bolest, pocit nenaplnění, strach nebo frustraci.
Jestliže si totiž zmanipulujeme realitu podle přání svého ega, tak můžeme získat objekt svého zájmu, můžeme získat i vztah, ale dříve nebo později se projeví naše skutečné vnitřní nastavení.
Jestliže jednáme tak, abychom dosáhli svého cíle, ale vskrytu se obáváme, že „nejsme dost“, nebo že budeme nemilovaní, osamělí, podvedení nebo cokoliv jiného, pak je jasné, že tato realita se dříve nebo později projeví i v našem životě a vztazích.
Ano, vyřešit si své nastavení a opustit realitu oběti proto, abychom mohli mít i pěkné vztahy, je v pořádku.
Ale pokud je tou hybnou silou získat člověka, práci nebo vztah, který nás učiní šťastnými, celistvými, naplněnými, atd., pak je jasné, že dříve nebo později narazíme na tvrdou realitu naší skutečné energetiky a nevyléčených traumat.
Někteří lidé dokonce radí, abychom si konkrétně definovali všechny vlastnosti našeho protějšku a vizualizovali si tento vztah.
Namísto toho, abychom vlastnosti, které nám chybí, rozvíjeli sami v sobě.
Ano, chápu, že já asi s kladivem a vrtačkou nejlepší kamarádka nikdy nebudu, ale pokud trvám na tom, že můj partner musí být multimilionář nebo mít dvě vysoké školy, tak je na tom něco k zamyšlení.
Také pokud vyloženě lpím na věku, typu vzhledu a některých vlastnostech, tak je jasné, že svým egem dávám podmínky a bráním sobě v rozšiřování svého vlastního obzoru.
Na druhou stranu, ano, potřebuji mít definované hodnoty, přes které nejede vlak (třeba ne alkoholik, ano inteligence, citlivost, atd.), ale tyto kvality především musím žít já sama, jinak mi přijde do života přesně to, co v sobě nevidím a myslím si, že to mám vyřešené.
Takže všechny návody, které se snaží obejít realitu naší vnitřní skutečnosti, jsou často jen dočasnými nálepkami na ránu, která dokud nedostane naši plnou pozornost, tak nepřestane krvácet.
Mít přehnané nároky na muže a mít představy o ideálních ženách je vzorec, který stojí a padá na našich iluzích o tom, kým my sami pro sebe ve skutečnosti jsme.
A dokud se nenaučíme vnímat především sami sebe, své vlastní potřeby a hranice, tak náš partner bude vždy v něčem nedostatečný.
Všechny vztahy prožíváme totiž jen a jen na základě naší vnitřní reality, která se odráží navenek podle naší vnitřní celistvosti nebo podle míry iluzí, a představ, které máme sami o sobě.
Toto téma mimo jiné rozvíjím více teoreticky i prakticky na mých workshopech a přednáškách nebo se mu věnuji i na webináři Zdravé hranice.
Krásný den všem