Všechno to zvládnu sama

Program, tak hojně rozšířený, v našich končinách dokonce hluboko zažraný, pro mnohé tak samozřejmý, až prakticky nelze rozpoznat, protože člověk ani jiný stav fungování nezná.

Stav přílišné nezávislosti se zdá funkční proti závislým vztahům, avšak je to jen jeden z obranných mechanismů, který má zabránit citové blízkosti, pocitům zranitelnosti a strachu z odmítnutí a opuštění.

Jakmile je člověk na všechno sám, potřebuje k tomu notnou dávku kontroly a manipulace. Potřebuje určovat cestu a směr, aby se mu život nevymknul a potřebuje to všechno zvládnout bez pomoci druhých, protože je zde přesvědčení, že říct si o pomoc znamená slabost, obtěžování druhých, případně vlastní selhání.

Program pýchy a iluze silné identity

Program pýchy nedovoluje přiblížit se citově k jiným lidem, ukázat skutečné pocity a emoce, nedovoluje zranitelnost, protože ego by muselo sestoupit z pomyslného obláčku a piedestalu a postavit se bosýma nohama na zem, případně se zabořit až po kotníky do mokré hlíny.

Být na všechno sám je však dlouhodobě vyčerpávající a neúnosné. Člověk se obrní touhou po vlastní dokonalosti, ale jemné úrovně vědomí neustále tlačí na vývoj, a tak dříve nebo později dojde okolnostmi k nevyhnutelnému procesu, a tudíž ke zhroucení iluzorního obrazu o sobě, nejlépe pádem na pomyslné dno.

Ať už člověka zastaví nemoc, citový otřes, rozpad vztahu nebo mu jen dojde energie, vědomí se dříve nebo později dotkne těch nejbolestivějších míst, a člověk se ocitá v situaci, kdy je nutné přijmout podporu a pomoc druhých. Tím dochází k aktivaci zranění z dětství – ve hře jsou pocity selhání, vlastní sebehodnoty a viny, sebedestruktivní mechanismus je odhalen a člověk ztrácí iluze o vlastní, pečlivě vybudované, identitě, silné a nezávislé osobnosti.

Cesta k autentickému bytí a odevzdání

Křehkost a zranitelnost s pokorným přístupem začínají pomalu budovat nový systém priorit a životních hodnot, tentokrát založený na autentickém stavu bytí, nikoliv na obranných postojích ega. Pocity jdou do popředí, mysl ztrácí své dominantní postavení.

Člověk možná poprvé v životě zažívá živé vztahy bez posuzování, hierarchického systému a touhy vítězit. Rozpadá se iluze o vlastní bezmoci a také nadřazenosti. Rozpadá se iluze o společenském statusu, potřeba rivality a mocenských bojů, potřeba mít poslední slovo. Umírá potřeba zalíbit se a naplňovat obraz o vlastní dokonalosti.

Život je vnímán jako souhra všech přítomných jevů, z nichž žádný nemá větší nebo menší hodnotu nebo prioritu. Život je Zdrojem, Bohem, autoritou, koncem i začátkem všeho dění, život určuje cestu i směr, bolest i radost, každý jeden pohyb stébla trávy. V tomto vědomí se nalézá nové útočiště, domov je vším, život je mystérium. Není co řešit, není komu poroučet, nelze jít proti životu, protože život je rozpoznán jako vědomí samotné. Takové je odevzdání, které se děje samo od sebe.

Pokud s vámi text rezonoval a cítíte, že je čas podívat se blíž na konkrétní oblasti vašeho života, připravila jsem pro vás záznamy tematických webinářů. Každý z nich nabízí dvě hodiny intenzivního vhledu a podpory.

❤️