Zdravé hranice pro zdravý vývoj

Ukázka č. 8 z knihy Znovuzrození
〰〰〰

Pro zdravý vývoj dítěte jsou důležité jasné a pevně dané hranice, které pro něj vytvářejí bezpečný prostor.

Hranice jsou projevem uvědomování si sebe sama v interakci s okolním světem a definujeme jimi naše základní potřeby, naše pocity, myšlenky, záměry a směřování.

Dokud jsme dětmi a nemáme dostatek zkušeností ani obranné bariéry, tak automaticky nasáváme vše, co se objevuje v našem vnějším prostředí, a to pak postupně vytvoří součást naší budoucí identity.

Když má zdravě nastavené hranice rodič a když ví, co mu prospívá a co škodí, když se umí vymezit vůči destruktivním vlivům z okolí, umí zdravě komunikovat a jeho projev je přirozený a laskavý, pak dítě přirozeně přebírá tyto schopnosti a učí se samo komunikovat své potřeby a vymezovat vlastní hranice.

Pokud nám ale v dětství není možné se autenticky projevovat, jsme zastavováni ve svých emocích a rodiče příliš zasahují do našeho myšlení i konání, pak se nemůžeme naučit rozpoznávat to, co je pro nás přínosné od toho, co nám škodí.

Nenanučíme se nastavovat si přirozeně své hranice a v dospělosti pak tato bezhraničnost souvisí s masochistickou strukturou.

Hranice totiž nejsou pouze o tom, že víme, co nechceme, tedy jen o schopnosti říkat „ne“.
Hranice jsou i o tom, že právě víme, co chceme, co máme rádi, co nám vyhovuje, co nás momentálně definuje, jak se v daném okamžiku cítíme a co bychom potřebovali.

To, že si je umíme nastavit, znamená, že máme schopnost ustát si své potřeby a důvěřovat tomu, že máme v sobě všechny zdroje potřebné k jejich naplnění.

Hněv pomáhá nastavit zdravé hranice.

Pokud s vámi někdo manipuluje, nechová se k vám s respektem, zastrašuje vás nabo vás citově vydírá a vy cítíte hněv, pak je tato emoce zcela na místě.

A jestli si někdo myslí, že člověk, který se ozve vůči bezpráví nebo projeví hněv ve chvíli, kdy ho někdo nerespektuje či vydírá, není dostatečně morální nebo duchovně zralý, tak ten je ovlivněn nezdravým přesvědčením.

Emoci hněvu můžete nejen svobodně cítit, ale můžete ji i projevit, pokud si ji uvědomíte.

Považujete-li na známku duchovní pokročilosti nebo etiky to, že je potřeba za všech okolností zachovat klid, tak vám garantuji, že když si budete svých emocí plně vědomi a budete je autenticky prožívat, tak se klid s jistotou časem dostaví.

Hněv je instinktivní obrana a zcela zdravá a adekvátní reakce na odmítnutí, zneužití, nerespektování, zastrašování a pod.

Pokud si člověk chce za každou cenu zachovat hezkou tvář a dlouhodobě v sobě hněv potlačuje, pak časem upadne do deprese a do stavu rezignace. To je ale rozpoložení, které má oproti hněvu o mnoho nižší frekvenční úroveň a způsobuje vážnou psychickou a časem i fyzickou újmu.

Pokud se vás někdo snaží přesvědčit, že se máte za projevení hněvu stydět, je to manipulace.
Samozřejmě, pokud vás hněv ovládá a vy nad ním nemáte kontrolu, pak se jeho projev stává destruktivním.
Ale neovladatelné výbuchy hněvu jsou pouze důsledkem jeho dlouhodobého potlačování.

Také pasivní agrese je projevem potlačení hněvu a je to toxická manipulační strategie.

Kdyby byl člověk schopen v sobě hněv cítit a plně ho prožívat v okamžiku, kdy je potřeba vymezit si své hranice, stala by se tato emoce vyjádřením naší síly a autonomie.

>>VÍCE O KNIZE ZNOVUZROZENÍ<<