Snažit se dosáhnout stavu osvícení, používat moudré věty a stylizovat se do postoje, že už „to mám vyřešené“, tlačit se do stavu „jsem nad věcí“, bývá často úniková strategie rigidní či psychopatické struktury ega, obranného mechanismu, který nás chrání před naší vlastní zranitelností.
Tento postoj způsobuje stav únavy a vyčerpání, setrvávání ve vztazích a u činností, které nás nenaplňují a hlavně popírají živoucí energii zdroje, která chce být viděna, prožitá a přijatá, právě proto, že s sebou nese emoce, které jsme kdysi zatlačili do svého podvědomí.
Zranitelnost je jednou z největších výzev dnešního člověka.
Přiznej si a odkryj svá slabá místa, buď se svou bolestí navzdory nepříjemným pocitům, strachům z odmítnutí a pocitům hanby, viny a ponížení.
Všechny tyto pocity stejně jednou vyjdou na povrch a proto je nutné se s nimi konfrontovat a dovolit si přiznat, že jsme nedokonalá a křehká lidská stvoření s duší dítěte a silou Boha.
Obejmutí svých slabých a nejtemnějších koutů naší duše, přiznání, že třeba nikdy nebudeme dokonale osvícení, že stále budeme v životě narážet na své slabosti a údolí stínů, nám může pomoci smířit se se svojí lidskou zranitelnou stránkou.
Lidé, kteří tvrdí a dávají najevo, že jsou stále jenom v pohodě, mohou někdy spouštět v druhých pocit vlastní slabosti a méněcennosti.
Nesnažte se srovnávat s druhými, kdo ví, jak to ve skutečnosti mají.
Mnohem podstatnější je, jak my sami jsme laskaví a soucitní sami k sobě, ke svým „chybám“, vinám a slabostem, jak přistupujeme ke svým emocím a jak přijímáme své tělo.
A i když to není nic moc a myslíte si, že máte před sebou ještě kus cesty, nejdůležitější je, přiznat si pravdu.
Přiznaná pravda je projevem veliké laskavosti a důvěry sama v sebe.
Nezáleží na tom, jak situaci nebo sebe hodnotíme, pravda osvobozuje.
Krásný den všem