
Ano, je to tak. Emoce, zejména ty, kterých se člověk tak dlouho snažil zbavit, jsou součástí programů a je to naučené chování, návyk, který zaniká, jakmile vědomí člověka žije v neustálé přítomnosti.
Na prožívání nepříjemných emocí není nic chybného ani špatného, jsou přirozenou součástí člověka a jeho vnitřních procesů. Ale k tomuto prožívání a vnímání reality je potřeba dozrát přirozenou cestou. Rozhodně to není otázkou snahy se emocí zbavit, spíš naopak.
Není to otázka žádné
Je to spíš otázka zrání a přirozeného vývoje.
Ve chvíli, kdy mysl sama o sobě přestane bojovat s realitou, dochází postupně k uvolnění vědomí do přítomného okamžiku a prožívání emocí přestává být intenzivní a dramatické. Emoce se odžívají, ale bez odporu a bez pocitu, že „takhle to nemá být“.
Po jednom důležitém setkání pak v mém prožívání nastal trvalý klid, který trvá už měsíce. Ale nebyla to „moje“ zásluha. Vše je výsledkem hry všech působících sil. Nikdo nemá život ani své prožívání pod kontrolou.
Protože žádné pevné, stálé a skutečné Já trvale neexistuje, je to jen projekce mysli, která se potřebuje udržovat při životě iluzí oddělenosti. Život je jedno velké mystérium a je dobré s tím počítat. Pocit pevného já uprostřed nepřátelského světa je dočasný.
Jeho těsné kontury, ohraničené příběhem člověka, jeho minulost a budoucnost přestávají být podstatné a mysl o ně časem úplně ztratí zájem.
Pocit lásky a sounáležitosti je stálou esencí každého člověka, která žije pod nánosy prožitků a emocí svůj vlastní, dokonalý, celistvý a božský život.
Vnější okolnosti se ukazují jen jako hra, kulisa pro to, aby ve vědomí mohlo docházet ke stálému pohybu, nebo naopak, pohyb mysli ve vědomí způsobuje to, že se rozehraje hra na vnější a vnitřní svět.
Cesta zrání a uvolňování starých programů může být někdy nejasná. Pokud cítíte, že potřebujete individuální vhled do své situace nebo podporu při kotvení se v přítomnosti, nabízím vám možnost společného setkání.