Rozchody z lásky: Proč konec vztahu není selhání

Opět se vrátím k tématům rozchodů, které na mě teď koukají z několika aktuálních příspěvků. Rozchody se dějí. A není to selhání. Není nikdo, kdo by mohl rozhodovat o tom, zda vztah bude trvat až dokud neumřeli, nebo se rozpadne během pár týdnů. Pamatuji si to z vlastní zkušenosti z předešlých vztahů a zažívám to velmi často i na konzultacích. Je úplně jedno, jak moc nebo málo na vztahu pracujete. Život se nikoho neptá, co chce jeho mysl, jeho ego, jeho očekávání. Neptá se, jak si představujete rozvoj, lásku, jaký trend je teď pro vás „in“. Život vždy směřuje k rovnováze a když přijde čas, prostě vás rozdělí bez mrknutí oka.

Když společná cesta přirozeně končí

Jsou lidé, kteří nikdy žádnou „vědomou práci“ na vztahu neabsolvovali, třeba jako moji rodiče. Jsou spolu téměř 50 let a nedá se říct, že by někdy chodili na kurzy seberozvoje a pracovali na vztahu, nedá se ani říct, že měli nejideálnější vztah na světě, ale vše, co bylo, se přežilo a vyřešilo a jsou stále spolu.

A potkala jsem mnoho párů, kteří byli uvědomělí, citliví, nesobečtí a pokorní, a přesto, když vzdali tu nekonečnou práci na vztahu a dovolili si z něj odejít, přišla velká úleva pro oba. Přestože tam nemusely být žádné toxické vzorce ani vazby. Prostě je drželo spolu hlavně to očekávání, že mají být spolu. Ale přitom se každý uvnitř sebe ubíral už svojí vlastní cestou.

Rozchod jako pozvání k nové etapě

Na rozchodech není nic špatného. Pouze začíná nová životní etapa. A to je spíš důvod k oslavě. Smutek je také přirozenou součástí loučení a pomáhá nám vyrovnat se s pomyslnou ztrátou. A pokud se nechá rozchodu volný průběh, tak se čas smutku odžije a nezůstává žádná lítost, vina, ani pocit, že je komu co odpouštět.

Život nás tímto vede k opouštění destruktivních programů. Tedy i lpění, očekávání, představ o budoucnosti a kontroly. A pokud se to má stát díky rozchodům, tak je to tak, jak to má být. A pokud se někomu zdá, že někdo ze vztahů utíká předčasně, tak to není možné. Každému se jeho program dříve nebo později ukáže sám. Když se vztah rozpadne ještě dříve, než dojde k hlubšímu propojení, tak ti dva k sobě prostě v tuto chvíli nepatří.

Kdyby na jedné straně nebylo extrémní lpění, tak nemůže být na druhé ani útěk. A pokud spolu lidé mají být, tak budou, bez ohledu na jejich programy, lpění, nebo snahu o útěk. Život je ten, kdo určuje, jaká bude tvoje následující myšlenka. Život určuje, jestli se dožiješ zítřejšího rána. A život je ten, kdo ti daruje nebo nedaruje další den vedle milované osoby. „TY“, kdo chceš vládnout životu, jsi jen další myšlenkou v řadě myšlenek, které ti v tuto chvíli zprostředkoval sám život.

Toto téma, stejně jako mnoho dalších aspektů partnerského soužití, jsme do hloubky rozebrali na webináři Partnerské vztahy. Pokud cítíte, že je právě teď čas podívat se na své nastavení z jiné perspektivy, záznam najdete v nabídce mých služeb – webináře.

❤️