Myšlenky, emoce, touhy a obavy neustále přicházejí a odcházejí. Často se s nimi natolik ztotožníme, že určují, jak vnímáme sami sebe i okolní svět.

Co se ale stane, když je přestaneme považovat za svou identitu a dovolíme jim jednoduše být?

Budeme společně objevovat možnsot přijímat své prožívání bez odporu, posuzování a potřeby cokoliv měnit.

Nejde o to vytvořit si odstup od života nebo se stát nezúčastněným pozorovatelem. Jde o uvědomění, že všechny prožitky mohou přirozeně vznikat a zanikat, aniž bychom v nich museli ztrácet sami sebe.

Všechno může být takové, jaké to je.

Skutečné uvědomění není omezené na chvíle, kdy sedíme v tichu se zavřenýma očima. Může nás provázet i uprostřed každodenního života, při práci, ve vztazích, tvoření i rozhodování.

Nemusíme si neustále připomínat, že máme být přítomní, ani se snažit udržovat nějaký zvláštní vnitřní stav.

Můžeme naplno žít, prožívat radost i náročné situace, aniž bychom se ztráceli ve svých myšlenkách, obavách a očekáváních.

Svoboda nespočívá v tom, že se náš život odehrává podle našich představ, ale v rozpoznání toho, kým jsme, bez ohledu na to, co právě prožíváme.