Jak se zamilovat sama do sebe?

Dnes jsem četla tuto otázku, kterou někdo položil v jedné skupině.
Velmi často kladená otázka také na seminářích.
„Když se zamiluješ sama do sebe, tak se tvůj život zlepší“, je nejčastější přesvědčení mnohých lidí na cestě seberozvoje.

Ale jak to udělat? Zamilovat se do sebe.
Do čeho v sobě konkrétně se chcete zamilovat?
Do svých úspěchů, kladných vlastností, do svých dočasných rolí?
Do myšlenek, pocitů, obrazů o vlastní velkoleposti, do svých zásluh, odměn, těla, emocí?

Přiznám se, že mně osobně toto moc dlouho nefungovalo.

Také jsem byla zamilovaná do role, kterou jsem si pro sebe a svět vytvořila.
Měla jsem vysněného partnera, úspěch v práci a mnoho obdivovatelů.
Trpěla jsem však také přesvědčením, že jsem jiná než ostatní.
Nejdřív v tom poníženém slova smyslu, pak v tom opačném.
Žila jsem s pocity lehké výjimečnosti, s představami o nadpozemské bytosti, obdařené zvláštními dary vhledů a moudrosti.
Nebyl to pocit, který by byl nějak silný a stálý, ale tyto myšlenky hrály na pozadí představ o sobě svoji nenápadnou roli.

Lehký pocit být královnou svého života byl opojný a život mi dával k nohám vše, co jsem si vysnila.

Byla jsem zamilovaná do svého příběhu o překonaných životních útrapách a byla jsem zamilovaná do obrazu ženy, která to vše vlastní vůlí zvládla.
Naštěstí jen na krátkou chvíli.
Brzy přišlo prozření.
Co život dal, to také odnesl a pocit úspěchu, stavěný na vlastních zásluhách, byl najednou pryč.
Co zbylo?

Nejdřív bolest, pak úleva.

Odešel vztah, na kterém jsem stavěla svoji hodnotu, odešel pocit, že jsem jiná než ostatní, odešly všechny speciální dary, odešel pocit, že život je zde proto, aby sloužil mému egu.
Odešla královna a s ní i nenápadný odstup od lidí.
Odešel pocit úspěchu a s ním zhasnul i hlas věčného kritika v hlavě.

Zůstalo holé nic.
Ticho, klid.
A prozření o nenápadném falešném já.

Najednou jsem měla k lidem mnohem blíž. Lidé mi přestali vadit. A byla viděna krása v každém namísto nedostatků.
Ne ke každému mě to táhlo, ale bez předsudků.
V té jednoduchosti se ukázala láska taková jaká je.

Dnes, když mi někdo položí otázku, jak se do sebe zamilovat, říkám, že ne vždycky to přinese to, co očekáváš.
Pokud ti život nadělil útrapy, tak je možné, že ti také nadělí dary.
Ale ani jedno z toho není lepší nebo horší.
Respektuji to, co je.
To mi dnes úplně stačí.

Krásný den všem