Život bez odporu: Když mysl přestane bojovat

Dokud žiješ v přesvědčení, že v životě stoupáš vzhůru a klesáš ke dnu, že užuž spěješ k lepším zítřkům a modlíš se, ať tvé osobní peklo rychle skončí, pak je to program, který ovládá mysl.
Člověk si myslí, že je příběhem, který odžívá, že je emocemi, svými náladami, obrazy v mysli…
Nikdo ve skutečnosti netrpí kvůli svým emocím nebo myšlenkám, ale pro odpor, který vytváří mysl vůči prožívání. Boj na úrovni ztotožnění nikdy nekončí, šťastného vyústění se pohádka nedočká, protože dualita je o souvztažnosti a podmíněnosti protikladů.

Iluze páté dimenze a pasti očekávání

Je mnoho lidí, kteří si myslí, že vzestup kolektivního vědomí zastaví války a utrpení všech lidí. Tuto představu, která je snem, také vytváří mysl, která odmítá prožívat realitu tady a teď. Čím větší únik od osobní bolesti, tím větší naděje na vzestup lidstva, záchranu planety a očekávání vnějšího spasitele. Trvalé osvobození od utrpení není žádný intenzivní extatický zážitek, je to pouhé rozpoznání přirozené podstaty mysli, která je za všemi pohybujícími se obrázky.
Při ztotožnění s myslí se člověk neustále identifikuje s prožitky, emocemi a myšlenkovými obrazy. Mysl ukládá dílčí informace a vytváří vlastní zkreslenou formu reality, tedy její filtrovaný opis, příběh. To je iluzorní identita, ke které se potom člověk upíná a snaží se tento obraz o sobě a světě měnit podle svých zarytých přesvědčení a programů. Tím vzniká snaha bojovat proti vlastním myšlenkám.
Čím větší je odpor vůči prožívání, tím více se projevuje sebedestruktivní program jako realita pekla na Zemi.
Lidé, kteří si myslí, že je nějaká pátá dimenze, kam se člověk tzv. prací na sobě dostane, až jeho osobnost dostatečně vyroste, žije lapený v příběhu oběti, která touží po lepších časech a za zásluhy a dobré skutky si slibuje půl království.

Osvícení jako návrat k přirozenosti

Osvícení není stav, kam člověk po všech skutcích a zásluhách dospěje, není to nástavba, odměna, ani úžasný pocit stálé euforie a štěstí.
Není to ani exotika pro guruy a vyvolené.

Je to jednoduchá přirozenost, v níž se radost může objevovat jako vedlejší efekt toho, když tělo přestává být v tenzi a mysl v kontrole.

Ale stejně tak se může objevit jakákoliv myšlenka, či emoce, projev osobnosti, jen už s nimi mysl není v konfliktu.

Pokud cítíte, že vás tyto řádky oslovují, ale přesto se stále ztrácíte v labyrintu vlastní mysli a odporu, ráda vám pomohu najít cestu zpět k vaší přirozenosti. Zvu vás na osobní konzultaci, kde se společně podíváme za oponu vašeho příběhu.