Dovolit si žít své dary

Žít své dary, to neznamená, že máme nějaký speciální úkol.
Znamená to žít svoji přirozenost, svobodu a autenticky se projevovat.

Dovolit si opustit představu, že jsme zde proto, abychom někomu neustále vyhovovali a naplňovali očekávání druhých.

Úspěch neznamená dokazovat komukoliv, že jsme uspěli.

Dokud je pro mě okolí na prvním místě, tak budu jen reagovat a následovat své představy o tom, jak zapadnout nebo vyniknout, vměstnat se do předem určených škatulek a limitovat svůj potenciál.

Žít své dary, to pro mě znamená uvolnit se, dovolit si být sama sebou, být originál navzdory všem představám o tom, kým bych měla být, abych vyhověla.

Nikdo jiný není stejný jako my, proto každý z nás má svoji jedinečnou cestu, jedinečnou pravdu a jedinečný projev.

A na této cestě jsme každý sám, každý úplně sám za sebe.

Překonáváme strach z odmítnutí, vydáváme se postupně na cestu směrem blíž ke své přirozenosti a učíme se naplňovat vlastní potřeby, následovat volání své duše a postavit se za svou jedinečnost, a to vše vyžaduje kus pravdivosti a odvahy.

Na cestě k vlastní jedinečnosti přicházejí situace, kdy jsme konfrontováni s odmítnutím, konflikty a pocitem vyloučení z rodiny nebo komunity, se ztrátou přátel a našich blízkých.
I to je nutnou součástí dozrávání a stavění se do vlastní síly.

Zůstat věrní sami sobě i navzdory tlaku okolností, to jsou často situace, ve kterých můžeme cítit nejistotu, nekomfort nebo strach, a i to je naprosto v pořádku.

Doba nás tlačí ke změnám.

Je užitečné znát své priority a uvědomit si, co má pro nás skutečnou hodnotu a co je jen odlesk našich tužeb v podmíněnosti, jak být přijatí a získat iluzorní pocit vlastní hodnoty od svého okolí.

Odvaha stát sám při sobě může být prověřována různými směry a pokud sami sebe neopustíme, pak můžeme rozkvést do podoby, o jaké se nám nikdy ani nesnilo.

Nést své dary a žít je naplno, znamená…

• Dovolit si nebránit se životu a uvolnit se do toho, kým skutečně jsme.

• Být obyčejně přirozený a zároveň si dovolit zářit.

• Nechat se vést vnitřním hlasem a neskrývat svoji sílu.

• Neuhýbat před výzvami, ale nežít roli oběti.

• Nechat odplavat věci, které nás zatěžují a dovolit si hravost a lehkost.

• A také přijmout vše, co je součástí naší cesty.

• Vše, co se děje, je v dané fázi přesně tak, jak má být.

Všechny výše uvedené věty nejsou nijak v rozporu s tím, že k tomuto prožívání vede cesta, která může být i v určitých fázích cestou vnitřních zápasů, bojů, bolesti a konfliktů.

S uvědoměním toho, že nejsme tím, s kým se běžně identifikujeme, přichází ochota vzdát se všeho, co stojí v cestě žití našeho plného potenciálu.
Pocit naplnění a trvalého smíření je pak přirozenou součástí našeho každodenního prožívání.

Srdečně vás zvu v březnu na společnou cestu, kde se můžeme podívat v konstelacích na vaše dary duše a projít si cestu k jejich plnému projevení a uskutečnění v každodenním životě.

Pro ty, kteří se se mnou nemůžou setkat osobně nabízím záznamy webinářů, které nejsou jen o teorii, ale především o praxi. Konkrétní kroky můžete bezprostředně zavést do svého každodenního života.

Krásný den všem